Krejčovina nikdy neměla zlaté dno

9. března 2018 v 17:05 | Když jsem natáčel filmy s panem ing. Františkem Lapáčkem a ing. Jaroslavem Daňhelkou (oba 95 let) tak jsme zapomněli na krejčovskou živnost. Tak to nyní napravíme. Jeden film jsme již v Chuchli promítli, ten druhý ještě musíme dokončit. |  Staré časy
Pojďme se podívat do minulosti, jak to s tou krejčovinou v Chuchli bylo. Mé vzpomínky bohužel začínají až krátce po ukončení II. světové války...

Největší i když negativní zážitek mám s kalhotami od pana Františka Nedvěda. Ten do Chuchle přišel ze Šumavy a jeho manželka pak z Železných Hor. Seznámili se v Praze. Rodina naposled bydlela v pronájmu v rozlehlé chatě pod lesem, kterému se neřekne jinak, ani nevím proč, než Amerika. Vychovali zde čtyři děti. Jako vynikající krejčí byl proslaven i v okolních obcích, ale šil i pro občany Prahy. Byl výjimečný tím, že nebyl pouze krejčím pánským, ale i dámským. Jeho róby byly dámami obdivovány, a tak pan František neměl o práci nouzi. Ta však, jak to ke krejčovině patřilo, byla hodně nárazová. To se odehrávalo ještě v dobách, kdy i v Chuchli následoval, zejména v zimním období, jeden ples, bál, za druhým. Nejinak tomu ale nebylo ani v létě. Vždyť Chuchle žila rušným společenským životem a to především zásluhou dostihového sportu. Všechny restaurace a hospody - ostatní zde vlevo v rubrikách - hučely až do ranních hodin.

Jako kluk si pamatuji, že jsem měl jedny kraťasy, jinak se vše odehrávalo v trenkách, potrhané kalhoty a pak ty na neděli. Hodně letěly pumpky. Jednou přišel čas si pořídit něco nového, moderního. A jak jinak než u pana Nedvěda. Jako již velký kluk, to už jsem v sedmnácti letech hrál na trumpetu s předními orchestry, jsem dokonce šil i u Adama, v Diplomatu. To by byla ale na vyprávění jiná kapitola. Jednou jsem byl vyděšen, když Mistr oboru krejčovského se zeptal, kde ho nosím. Vůbec jsem netušil o čem že to mluví.

V padesátých letech, viz zde podrobněji na blogu, se náš klukovský život odehrával u Vltavy, Mže. A já vyrazil. Tak jak bylo zvykem jsem si odložil - až na plavky - vše nedaleko přístavu na navigaci. A pak odkráčel na soutok. Byli jsme velcí sportsmeni, plavci. Vrhali jsme se do toku a plavali až za Malou Chuchli, ku Praze. Byly to překrásné časy. Kdo by si dnes denně chodil do řeky zaplavat? Určitě by byl považován za nenormálního.

Když jsem se vracel ke svému uzlíčku oblečení, opálený jak Ašant, tak již z dálky jsem viděl, že se stalo něco nehezkého. Vše, včetně kecek, nadobro zmizelo. Bylo to hodně divné. Vždyť něco tak hrůzného se nikomu z nás za ty dlouhé roky nestalo. Teprve s odstupem času jsem si uvědomil, že ten dotyčný nemohl práci pana Nedvěda odolat. Třeba ani krást nechtěl, ale když ty kalhoty byly tak fantastické a provokativní...

Hodně chuchelští občané a občanky šili v módním salonu za základní školou. Tam ve vile bydlel hluchoněmý krejčí, ve svém oboru umělec. Při příchodu se sice na zvonek zazvonilo, ale u něj doma se rozzářila barevná žárovka. A jestli se nepletu, tak měl i pejska, který ho na příchod zákazníka rovněž upozornil. Byl to zajímavý, úžasný člověk, stejně jako jeho hluchoněmá choť.

Jak píše Mgr. Tomáš Hromádka v knize o Chuchli, jednalo se o tanečnici, která slavila velké úspěchy. Před druhou světovou válkou vedla kroužek stejně postižených mladých dívek, které za klavírního doprovodu její matky veřejně vystupovaly. Jestli prosím někdo víte něco více, tak napište do komentářů pod tento článek. Děkuji.

Krejčích a krejčových bylo v Chuchli povícero. Bylo to dobré řemeslo. Byl tu pan Hlubůček, další bydlel za tratí v malém domku, který již neexistuje, naproti Waltrovce, poblíž tamního hradla. Je divné, proč tam tu nemovitost postavil. Dodnes je tam takový zajímavý plácek, na kterém vždy na jaře nebývalé množství různých rostlin. Jak došlo na další koleje, tak byl k němu dosti nebezpečný přístup. To byl pravděpodobně důvod, proč dům opustil.

O řemeslu krejčovském, v souvislosti s naší vískou, by se určitě ještě dlouho dalo psát. Jen si vzpomenout. Následně přišla doba, kterou bychom mohli nazvat - akce Burda. Dámy a dívky si začaly podle návrhů z tohoto západoněmeckého časopisu šít na vlastní triko. A byly to velké krasavice...

KAPITOLA
CHUCHELSKÉ DOSTIHOVÉ ZÁVODIŠTĚ
aneb
PRAŽSKÉ MÓDNÍ DOMY

Se vznikem chuchelského dostihového závodiště přichází do obce honorace. A to od šlechty, přes podnikatele, umělce, duchovní, profesory až po sportovce. A tento výkvět se nemůže obejít bez módy. Do hry vstupují modelové pražské, ale i brněnské domy - Arnoštka Roubíčková, Oldřich Rosenbaum, Hana Podolská a řada dalších, které tady získávají klientelu. Modely a kožešiny předvádějí v dostihovém areálu hvězdy filmového plátna a překrásné divadelní herečky, mladí herci, sportovci. Nejnovější trendy ve vší tajnosti sledují i chuchelští krejčí a krejčové. A mají z čeho vybírat, o čem přemýšlet. Dnes se tomu říká průmyslová špionáž.

Na jedné nedávné módní přehlídce, měli jsme čest se jí zúčastnit, se o vzniku, slávě i pádu předních českých modelových domů hodně hovořilo. Kdo ale dnes ví kdo to byl Rosenbaum, Roubíčková a Podolská? A to i v souvislosti s jejich pohnutým životem před příchodem německého fašismu.

Oldřich Rosenbaum jako Žid prchl před nacisty na poslední chvíli do emigrace. Změnil si přijmení na Oldric Royce a v New Yorku si založil nový salon. Jeho pražský podnik byl arizován a prodán důstojníkovi jednotek SS. Ten mezi pracovníky chodil v uniformě a s pistolí na opasku. I německé důstojnické paničky měly o nejlepší světovou módu enormní zájem. Panu Oldřichovi se za oceánem opět začalo až nebývale dařit.

Arnoštka Roubíčková Chuchli a zejména pak hospůdky, dostihové závodiště, milovala. Měla pouze základní vzdělání. Tři děti po rozvodu vychovávala sama. I ona po deportaci do koncentračního tábora zanechala v plném lesku.

Příběh paní Podolské je znám a ani ona po roce 1948 neměla na růžích ustláno.

Jedno je však zřejmé. Velká Chuchle, od vzniku dostihového sportu, diktovala nejen středoevropskou módu.

Chuchelské dostíhové závodiště bylo neustále velkou módní přehlídkou. Nejen pražské oděvní závody využívaly dostihového sportu pro své zviditelnění.

Na snímku z roku 1933 je slavná herečka Adina Mandlová, která byla přední modelkou firmy Rosenbaum. Předváděla nejvíce nejen šaty, ale i kožichy, kožešiny.

Výsledek obrázku pro adina mandlová foto

V těch zlatých dobách nesměl ve Velké Chuchli na dostihách chybět nikdo. Tak ta sláva se už nikdy nevrátí. Večer se pak poračovalo na Barrandovských terasách...


A tak je tomu dodnes. Dámy převelice často na dostihách se nechávají obdivovat. A to jak ty nejmladší, tak i ty dříve narozené...

Foto: Václav Burle


















Že jsou ty dnešní dámy, dívky, madam, krásnější než ty z dávných dob. Čím to asi je? (Snímky byly pořízeny na dostihovém závodišti.)
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zvon svobody | 9. března 2018 v 17:08 | Reagovat

Napsal jsem na místní úřad žádost o jeho osazení a to u příležitosti 100. výročí vzniku republiky. Již uběhly dva měsíce a odpověď z úřadu nepřichází. Je to normální? Nebo se již do třiceti dnů odpovídat nemusí? Vůbec tomu nerozumím!

2 Zúčastní se i chuchelský Sokol? | 9. března 2018 v 17:12 | Reagovat

V letošním roce bude červencový XVI. sokolský slet šestidenní. Připraveno je téměř na 15 000 cvičenců, což je o několik tisíc více než tomu bylo před šesti lety. Provedeno bude třináct skladeb. Nevíte jestli se zúčastní i chuchelský Sokol?

3 Pochlubte se... | 9. března 2018 v 17:17 | Reagovat

Cvičili jste v minulosti na sletu nebo na spartakiádě? Jak vzpomínáte? Nestyďte se a pište sem do komentářů. Už tady na blogu je článek o zázemí při spartakiadě, které bylo ve Velké Chuchli v roce 1955. A bylo to velkolepé.

4 blog | 13. března 2018 v 11:01 | Reagovat

Také si pamatujete někoho z chuchelských mistrů oboru krejčovského? A to jak pánského, tak i dámského? Tak prosím napište...

5 Máňa | 13. března 2018 v 15:58 | Reagovat

A pane Václav co ševci? Můj děda byl, ale bohužel nežil v Chuchli.

6 Václav | 13. března 2018 v 21:56 | Reagovat

[5]: Ať vzpomínám jak vzpomínám, tak v Chuchli to byl pan Malatinec. A určitě nebyl jediný. Ševcovnu měl hned vedle zvoničky. Později v tom domě byla i prodejna obuvi, ale také cukrárna, holič pan Kolda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama