Červenec 2017

Povídání o tom jak Honzík Zágler nám zasadil nebezpečnou dřevokaznou houbu, která se právě v těchto dnech dere na svět

22. července 2017 v 22:46 | I na tomto možná i hloupém přikladu je vidět jaká zvěrstva z neznalosti dokáže udělat chuchelská ODS!!! |  - - restaurace Start
Také si všímáte jak neobvykle moc
nám v obci a v okolí
ubývá stromů?!

Choroš šupinatý je v mládí chutnou houbou. Nejlépe je ho připravit jako guláš. Ale to si ten jírovec v zahradní restaurací ve Startu nezasloužil. Kde se jednou objeví dřevokazná houba, tak tam je se stromem konec. A v tomto případě je na vině člověk...

Vše začalo před několika lety, kdy se starosta chuchelskch hasičů Jan Zágler rozhodl se svojí početnou jednotkou zasáhnout. Nebyl to ale od něj dobrý nápad.

Shodou náhod jsem zrovna kráčel ke Startu na autobus. Na zastávce hasičské auto a Honzík Zágler velel své jednotce k odříznutí letité větve kaštanu. Průměr pětatřicet centimetrů. Nevěřícně koukám co že se to děje za zvěrstvo. Co hasičům asi ten strom, který pamatoval lepší časy, udělal.

Koukám na Honzíka a říkám: "Proč? Co vám ten strom udělal?"

Už z jeho hlasu bylo poznat, že si tu hloupost uvědomuje. Kdyby to nebyla pravda, tak by to musel být nejhloupější vtip. "To dřevo zarůstá do plotu," řekl.

Tak kvůli takové pitomosti musel být chuchelskými hasiči, Janem Záglerem, zničen více než stoletý strom. A aby toho nebylo málo, tak ta větev byla odstraněna proti všem dendrologickým zákonům. Tedy špatně! Na to jsem Honzíka ihned upozornil. Kdyby to dřevo zarostlo kolem tyče plotu, tak by se jemu ani tomu stromu vůbec nic nestalo a dřevina mohla ještě dnes být v dokonalém stavu. Bohužel neodborný a zbytečný zásah ho zanedlouho přivede ke kolapsu.

Neodborný zásah způsobil jediné. Do dřeva zatékala voda a toho hned využily dřevokazné houby. Až budete postávat na zastávce, tak si všimněte jak ze dřeva vyrůstá několik plodnic choroše šupinatého. A ty houby už se odstranit ani zlikvidovat nedají. Prorostly již stromem, který i nadále budou pomalu polehoučku likvidovat. A to úplně zbytečně.

Podobným způsobem skončil strom, lípa, naproti železniční zastávce. I jeho, po neodborném zásahu, sežraly houby. Navíc ho porazil vítr. Ještě štěstí, že neskončil někomu na hlavě. A co je nejhorší? Do dnešního dne místo něj ještě nebyl nový vysazen. Václav Burle

Poznámka: Zde na chuchle.blog.cz je nemálo článků, informací, o chuchelských zahradních restauracích. Byly čtyři. Uměli by jste je vyjmenovat? Máte na ně a tak vůbec na chuchelské hospody a restaurace vzpomínky? Tak prosím pište do komentářů.

Zahradní restaurace to byly překrásné vzrostlé stromy. Ani nevím proč ale byly to až na některé výjimky kaštany. Na jaře rozkvetlé a voňavé.

V této souvislosti dovolte jednu vzpomínku. V Praze ještě dnes je na konci Lazarské ulice u soudu zahradní restaurace. A jak jinak než plná jírovců. U velkých stolů seděly desítky milovníků zlatavého piva a tu každou chvilku ze stromů padal jeden vypasaný červ za druhým. A jak jinak než převelice často rovnou do půlitrů. To bylo veselo. Tenkrát to možná bylo eklhaft dnes by určitě někteří jedinci toho červa ihned spořádali a ještě by jim zadarmo chutnalo.

Je veřejným tajemstvím, že Velká už nemá ani jediný hostinec. I to o něčem vypovídá. Dříve hospody hučely, sály byly plné milovníků divadla, dobré hudby a tance. Kapela hrála i na zahradě kde byl parket a desítky stolů. Výčepní nestačil čepovat, servírky nosily na tácech v hrníčcích polévky. Číšníci pak měli na rukách několik talířů z hlavním jídlem. Dobrý číšník dokázal unést v pažích i deset půlitrů naráz. A celý ten zázrak hučel až do ranních hodin. Jo, kde ty zlaté časy jsou....

To by jeden nevěřil co všechno se dá v lese najít. Rovněž dřevokazná houba. A i tato je jedlá. Víte někdo která to je? Foto: Josef Bittner.



Životní prostředí ve Velké Chuchli. Můžeme být spokojeni? V rámci Prahy patří obec k nejproblematičtějším částem. Změníme to?

22. července 2017 v 11:07 | Ve Velké Chuchli je z hlediska životního prostředí problémem Mezichuchelská, tu nám byl čert dlužen, slivenecká skládka, uzavřenost údolí, automobily na Starochuchelské, zejména u železničního přejezdu, a ničení Chuchelského háje. A to jistě není vše... |  Životní prostředí
Z pohledu klidného bydlení je Velká jednou z nejzajímavějších částí Prahy. I když doslova několik minut veřejnou dopravou od centra města, tak si její občané v uzavřeném údolí žijí spokojeným smysluplným způsobem života. Z pohledu životního prostředí však již nelze jásat, usínat na vavřínech. Důvodem na zlepšení jsou slova starosty Stanislava Fresla, která pronesl na posledním setkání občanů se SŽDC, kdy řekl:

I já bych chtěl aby od Slivence po Starochuchelské,
ale i opačně,
nejezdila žádná auta.

Stanislav Fresl, starosta

V nedávných dnech problěhl v Praze odborný průzkum, který potvrdil informace, které jsou všeobecně známé již z minulých let, že se neustále znečíštění ovzduší zvyšuje. Centrum pro životní prostředí a zdraví ve své zprávě konstatuje, že nejvýraznějším původcem je doprava. Zvlášť nebezpečný je ultrajemný prach pocházející z dieselových motorů. Ten několinásobně překračuje povolené limity. Studie říká, že každý člověk v České republice vlibem znečištění přichází o rok života. Viníkem nejsou jen auta. Znečišťovatelů je plný seznam. Po sečtění všech původců a faktů lze konstatovat, že občané na tom nejsou zdravotně moc dobře! Aby bylo v dohledné době lépe, tak je třeba neprodleně začít konat. A ve Velké Chuchli by to nemuselo ani trvat dlouho a ani finančně bolet. Chuchelské zastupitelstvo by nemělo čekat jaká opatření přijme pražský magistrát, celostátně pak ministerstvo životního prostředí, ale samo začít neprodleně konat. Vždyť jde o zdraví nás všech a zejména dětí. Nebylo by od věci si nechat udělat měření před základní školou. Tady to musí být s velkou pravděpodobností, tak jako i u železničního přejezdu, pořádná síla!!! Tady to ta tisíce vozidel, zejména při stažených závorách, dávají chuchelákům pořádně na pamětnou.

Velká Chuchle je pro bydlení zajímavě situovaná. Z hlediska životního prostředí je tomu bohužel naopak. Ze směrů větrů, které by údolí neustále profukovaly, je uzavřené. A k tomu jim navíc brání slivenecká skládka veškerého, tedy i chemického odpadu. Ví vůbec někdo na chuchelské radnici, že není radno se v její blízkosti pohybovat? Poletavý prach je tady plný nejen těžkých kovů. A to tady paní Jana Plamínková chce udělat pro veřejnost odpočinkovou zonu a sportoviště...

!!! Takto vypadá konkrétní situace ve Velké Chuchli !!! Nejnebezpečnější jsou prachové částice v případech, kdy jsou jim ve vysokých koncentracích - údolí obce, Starochuchelská, škola, okolí železničního přejezdu, Mezichuchelská - lidé vystaveni dlouhodově. Zejména děti, ale i dospělí, kteří prachové částice ve větším množství vdechují, mají horší plicní funkce, roste u nich počet onemocnění dolních cest dýchacích a snižuje se délka života. Bylo by zajímavé od chuchelských lékařů vědět, jak se na tuto problematiku dívají z pohledu jejich kartotéky. U dětí může dlouhodobé vdechování prachových částic způsobovat také chronickou bronchitidu. Na toto téma z pohledu naší milované vísky by se ještě hodně dlouho dalo psát. Bohužel komu není rady tomu není pomoci....

Když se věnujeme problematice obce, tak si vždy vzpomeneme na ty desítky zastupitelů, kteří od tzv. sametové revoluce prošli chuchelským obecním úřadem. Proč už se o dění ve vesnici nezajímají. Kde je Dudášová, Kozický, Vokurka, Melichar, Petr, Zágler a další. Tak s velkou láskou pracovali pro své spoluobčany, že si ani již neumíme na jejich příjmení vzpomenout. Znáte ještě někoho z nich? A jak pracují ti současní. Můžeme být na ně hrdí? Lze si snad myslet, že nové komunální volby nám dodají spolehlivější a inteligentnější kádry? Aneb bez humoru není života.

** ** ** ** ** **

Zajímavá cyklistická akce pro širokou veřejnost se dnes konala na dostihovém závodišti. Účast od těch nejmenších až po zdatné borce byla obrovská. Kam oko pohlédlo všude jen kola ve všech možných cenových relacích. Uprostřed areálu jeden obchod vedle druhého a to včetně občerstvoven všech typů. Nechyběl ani jeden sponzor a to včetně České spořitelny a Škody. Jenom obec Velká Chuchle nebyla zastoupena. Není to škoda?

V údolí Velké Chuchle se nehnul ani lístek na stromech. Dusno a vedro k zalknutí. Opakem bylo dostihové závodiště, údolí Vltavy, kde nejen pro radost znavených cyklistů vál od severu přijemný a chladivý větřík. Ten od soutěžících sportovců neustále odháněl škodlivé látky, které se snažila vozidla ze Strakonické vehnat do jejich plic.

Vynikající akce byla o pohodě, přátelství, setkávání se s přáteli z celé republiky. Ze všech těch cyklistů číšela spokojenost, dobrý pocit, že vše se povedlo jak mělo.

Balisety v Chuchli u přejezdu fungují. Jenom by jich mělo být ještě o několik více. Řidiči stále mají možnost podvádět! Je to nebezpečné!

16. července 2017 v 22:55 | Rozhodnutí radotínského odboru dopravy se vydařilo. Nebo máte jiný názor? Proč to ale trvalo tak nekonečně dlouho? |  - - vše o dopravě
Mezichuchelskou nám byl od chuchelské ODS čert dlužen. Způsobila nám nemálo problémů. Vše šlo vyřešit lépe a jednodušeji....

Baliseta.
směrový plastový sloupek,
který v zelené barvě se dvěma bílými pruhy.

V nedávných dnech zpěvák a buřič Daniel Landa o plastových sloupcích napsal: "Zelené balisety jsou hnusné a hyzdí naše města, vesnice. Hlavně jsou velmi znepřehledňující a nebezpečné."

Obtížné je jeho slova potvrdit neboť nejsme odborníci na dopravu. Všichni si ale jistě pamatujeme jaké problémy byly na křižovatce u Startu, železničního přejezdu. Balisety tam zásluhou radotínského odboru dopravy mnohé vyřešily. Bohužel chybička se vloudila. Směrem k přejezdu jich mělo být o několik více. Je tam sice plná bílá čára, ale tu nemálo řidičů nedodržuje. Vozidla, která odbočují vlevo směrem do obce, bezostyšně předjíždějí a tím způsobují krizivé situace. Nešlo by to pane Martínku ještě dořešit?

Na balisety je v Praze, ale i po celé České republice, mnoho rozporuplných názorů. Jedni si je chválí, druzí je odsuzují. V jednom se ale všichni shodují. Je jich moc. Podle dopraváků, institutu plánování a rozvoje, mají sloužit jako dočasné řešení. Jenže se nadužívají. A to je špatně. Jeden sloupek příjde na 1300 korun. Plní spíše optickou funkci. Řidiče v případě nehody jen zpomalí a vozidlo nepoškodí.

Poznámka: domníváte se, že balisety u chuchelského železničního přejezdu tamější problémy vyřešily? A jaký máte názor na přechody pro chodce? Nedávno tam přibyl ostrůvek uprostřed vozovky...



Výstava fotografií hub z Chuchelského háje

14. července 2017 v 23:09 Aktuality
Nyní na zámku v Nižboru.


Dnes nám udělali na výstavě velkou radost skupiny skautů. Zájem byl o houby převeliký, tak jsme jim ihned udělali komentované přednášky. Radost byla na obou stranách.

Víte proč skauti, tak jako vojáci, mají s houbama problémy? Nejen tyto dvě skupiny mají totiž ze zákona České republiky přísný zákaz konzumace hub. Důvod je zřejmý. Obava aby nedošlo k mimořádným událostem. Podobné je to i s plaváním.

Příští výstava se koná v září v Davli a následně po několik měsíců na zemědělské univerzitě v Praze. A tak stále dokola. Vždyť velkoformátové fotografie putují po České republice již sedm let...

Chuchle to byl kůň, hospoda, divadlo, kino

12. července 2017 v 22:06 Staré časy
Od doby, kdy Velká spadla pod Prahu se vše začalo měnit k horšímu. Vesnička krásná a všemi milovaná se proměnila v nocležnu hlavního města.

Při toulání se Chuchelským hájem se občas dají potkat milovníci koní, jezdeckého sportu. Je to úžasný pohled na ten jejich život ze sedla tohoto překrásného zvířete. Až v háji nebude ani jediný, tak Chuchle už nebude Chuchlí. Kam se ta čtyřnohá pohádka poděla?

Ono to zase není tak dávno co po celé obci byli ustájeni koně. A to nejen pro sport, ale i pro službu lidskému pokolení. Dnes aby je pohledal. I na dostihovém závodišti jich je oproti minulým časům jen tak několik do mariáše. O restauracích a hospodách ani nemluvě. Kde jsou ty zlaté časy, kdy hučely od odpoledního času až do ránních hodin. A ty jejich zahradní restaurace s kulečníky a s hudbou, tancem, divadlem, neměly chybu. A dnes jak v Malé, tak i ve Velké není ani jediná. I to o něčem svědčí. Nebo vám ty restaurace a hospody nechybí?

Nemáte rovněž chuť si vyskočit do sedla a projet se Chuchelským hájem?

Na houbách v Alpách

9. července 2017 v 23:20 | Není vůbec od věci míti koníčka. Kdo má koně ten nezlobí... |  Okrašlovací spolek
V těchto dnech jsme si na nemálo dní zajeli zahoubařit do švýcarských a italských Alp...

Kdo jako první pozná co je to za slavnou horu, tak příště bude moci vyrazit s naší houbařskou partou.

O našich putováních cizinou ty se daly psát romány. Jenom je otázkou jestli by je vůbec někdo četl.

Italové, ale i Švýcaři houby milují. Tedy jak kdo. Oni je navíc moc neznají. Nejoblíbenější jsou u nich jen některé druhy. To my Češi a Slováci jsme jiní kabrňáci.

Jedno jim však můžeme závidět. Ceny. Jestli někdo máte doma nasušené houby, tak jste za vodou. V obou těchto zemích sušené stojí až nemorálně obrovské částky. Snad proto se tam tak málo v obchodech prodávají.

S jedním velkopodnikatelem přes výrobu sušených a nakládaných hub jsme se shodou náhod seznámili. Příští rok nás bude hostit. My mu prý uděláme námezdní sílu při sběru a v jeho fabrice a on nás následně prý dobře pohostí. Tak uvidíme. Důležité pro vás je, že můžete vyrazit s naší okrašlovací partou na cesty. Zdrávi došli.

Stromů není nikdy dost!

9. července 2017 v 21:34 | V Chuchli ale i v okolí zmizely desítky ba stovky stromů. Nenastal již čas je opět začít vysazovat? |  - - ořechy před školou
Když se nedávno postavila nová škola, tak začala mít velké problémy se sluncem. Velká skla a žádné zastínění. Vše následně vyřešily žaluzie...

Naši předci zvolili lepší a finančně nenáročný způsob. Před školou vysázeli alej ořešáků. Nejen, že třídy zastínily, ale plody následně dobře posloužily ve školní jídelně, stejně jako plody z ovocných stromů". Na toto téma jsem zde na blogu před lety napsal tyto řádky: "Se smutkem v srdci si vzpomínám na zdůvodnění od pana starosty. Ty hrušně před školou jsme museli porazit protože nebylo nikoho kdo by z chodníku uklízel spadlé rozmáčené hrušky, jablka. Když jsem byl ještě žákem, tak jsme museli ovoce očesat a odevzdat v jídelně. Následně jsme je dostávali k svačině, k obědu. Ten štrůdl býval od chuchelských kuchařek fantastický. Platilo to rovněž pro ty nádherné ořešáky, které rovněž někdo úplně zbytečně podřezal a bohužel nové již nevysadil. Vždy na podzim jsme je museli místo výuky vysrážet. A dělali jsme to moc rádi. Byla legrace a matematiku tenkrát nikdo z nás zrovna moc nemiloval."

Dnes jsem se čirou náhodou dozvěděl jak to tenkrát s tím kácením bylo. Mnohé ty ořechy již po dlouhých letech nebyly v dobrém stavu a tak musely k zemi. Otázkou je, proč je vedení obce opět nevysadilo? Rozhodnutí nahradit je tureckou lískou byl nesprávný, a především vůči žákům a žákyním nevýchovný!

Padly i ořechy pod školou u rodinných domků. Tady se dokonce s novou výsadbou nepočítalo. To si ale tamější obyvatele nenechali líbit a ořešáky si vysadili svépomocí a jsou tam dodnes. Bez nich by to tam u Starochuchelské u potoka vypadalo hodně nevábně. Ani alej tureckých lísek by to nezachráníla. Tamějším lidem patří poděkování nejen chuchelského okrašlovacího spolku, ale nás všech. Děkujeme!