Září 2013

RECENZE - Chucheláci trochu jinak č. 17

30. září 2013 v 11:10 | Kdyby chuchelský zpravodaj byl tím čím by měl být, tak by Chuchelák trochu jinak nemusel existovat! |  Chucheláci jinak
Chucheláci trochu jinak číslo 17 (...to už jich vyšlo tolik? Klobouk dolu!)

Každého, kdo výtisk dostane, a že jich není málo, určitě se dostane na každou rodinu, musí překvapit, proč si někdo dává tak obrovskou práci s jeho napsáním a vydáváním. Navíc to není vůbec levná záležitost. Veškeré náklady platí několik jednotlivců, chuchelských občanů, z vlastních peněženek. Příspěvek na jeho vydávání byl zastupiteli odepřen! Kde je zádrhel? Vždyť v obci máme oficiální zpravodaj místního úřadu, který si platí každý chuchelský soused, sousedka, ba i dítě. Je veřejným tajemstvím, že jeho úroveň je žalostná. Nejhorší je, že obyvatelům neposkytuje potřebné informace. Viz např. výzvu radotínského starosty k úsporám finančních prostředků za energie...



Jedni jako druzí
sedláci podruzi
na hřbitově budou spát...

Odpověď je velice jednoduchá: místnímu úřadu neustále vadí konkrétní názory chuchelských občanů. Dokonce se dá konstatovat, že je obtěžují! Starosta, a někteří zastupitelé, zavedli tvrdou cenzuru. Hrůzným příkladem je nedávná likvidace diskusního fóra na internetových stránkách obce. Tedy občanského fóra, které obci přeneslo vítězství v internetové soutěži o Zlatý erb. Vitězství obec dosáhla proto, že jiní účastníci soutěže vůbec diskusní stránky na obecním internetu neměli. Jaký to paradox. To co dělalo obec obcí neslavně skončilo. Příští volby určitě vyberou politiky, kteří obecní diskusní fórum určitě znovu otevřou. Bez otevřené diskuse není, nemůže být, demokracie!

Chucheláci 17 Trochu jinak: zpravodaj je plný zajímavých informací. Doporučuji si přečíst zejména příspěvek Lenky Felixové /ODS/ "Proč jsem odešla z posledního zastupitelstva?" Ze znalostí věci upozorňuje, jak vedení místního úřadu vůbec nezná štábní kulturu, právní záležitosti vedení schůzí. Je divné, smutné, že ani zastupitelce, paní Felixové, není dán v chuchelském zpravodaji prostor a tak jí nezbývá jinak, než občany informovat pomocí Chucheláků.

Občané Malé a Velké Chuchle s velkým očekáváním se těší na zdůvodnění odměn zastupitelů a starosty, místostarosty, kolem povodní. Všichni si vzájemně odsouhlasili poměrně vysoké finanční náhrady. Tedy až na několik zářných výjímek. V České republice je to naprosto ojedinělý případ. Nikde k něčemu takovému nedošlo. Naopak i vynikající chuchelští hasiči jakoukoliv odměnu odmítli!!! A právě oni by si jí nejvíce zasloužili!!! Celou tuto neblahou a nemorální záležitost je potřeba dát ještě do následující skutečnosti. Místo aby peníze dostali postižení občané, rodiny, když jich má obecní úřad na rozdávání, tak si je naservírovali na zlatý tác zastupitelé a starosta. Nedej Bože, aby na toto téma se v chuchelském zpravodaji nic neobjevilo.

Na další straně se hodně hovoří o investicích. Vypadá to, podle příspěvků znalých odborníků, že finanční toky jsou neprůhledné až nečitelné. A jsme opět na začátku. Chybí informace, které nám redakční rada a pan starosta v chuchelském zpravodaji neposkytuje. Proč asi?

Na čtvrté straně je příspěvek Jiřího Kodeta, který najdete ZDE!!!

Fantastickým nápadem je vložení fotoreportáží ze dvou chuchelských akcí - hasičský den pro děti a fotbalový turnaj o Zlaté prase. Bohužel, následující text k poslední sportovní události již tak radostný není. Vedení místního úřadu opět zklamalo: Představte si, že se vám chce na malou, velkou a vy nemáte kam si odskočit. Vždyť to může dopadnout hodně špatně. Dokonce mít i plné kalhoty. Uvidíme, jak si s těmito akcemi poradí zpravodaj místního úřadu. A jak se vyjádří k problematice WC!

Škoda, že si chuchelští občané nemohou přečíst Chucheláci trochu jinak na internetových stránkách obce. Ať těch oficiálních nebo těch co se vyrábí ve sklepě...

Závěrečný článek ale stojí za zaznamenání. To nemá v České republice obdoby: Na www.parkujjakoclovek.cz někdo vložil do soutěže fotografii starostova elektromobilu, jak v Radotíně parkuje na stání vyhrazeném značkou invalidům. Podle hlasování to vypadá, že tento snímek zvítězí...


...a jen tak něco málo pro radost. Víte, že lze nosit hřiby z lesů až do vánoc? V posledních letech totiž nemrzne a houbám se stále daří.

Kotrč kadeřavý - minipříběh

29. září 2013 v 10:07 | Kotrč kadeřavý roste u borovic. A my víme jak na něj... |  - - kotrč kadeřavý
Kotrč kadeřavý je na talíři vynikající. Dlouho jsem tomu nevěřil až jsem se přesvědčil

Nedávno tady pan Josef Střihavka toho svého kotrče ukázal. Z jeho vyprávění je slyšet, že mu udělal velkou radost, tak jako dělá šťastné i mnoho dalších houbařů po celé republice.



Kotrčů kadeřavých není v borových lesích zase tak moc. A ještě méně pak kotrče Němcova, který je pod ochranou státu. Málo se ví, že tam kde jednou kadeřavého najdete budete další sklízet po dlouhé roky. Ale to pouze za předpokladu, že ho šetrně vyndáte a nezničíte jeho podhoubí.

Plodnici ze spoda podebereme a s citem otočíme. Třeň se zlehounka odpojí od mycélia. Tím se neporuší a odmění se nám dalším kotrčem kadeřavým příští rok. A nemusí tam být jenom jeden...

Od malička jsem slýchával, jak dršťkovka z kotrče kadeřavého je vynikající. Důležité je, ale plodnici dobře proprat pod vodou. Kdyby se to neudělalo důsledně, tak nám polévka moc chutnat, pro písek a kamínky v ústech, nebude. Našel jste již někdo kotrče kadeřavého v Chuchelském háji nebo snad v Americe?

Po celý život jsem tvrdil, že pravá dršťkovka z masa, ale i ta z kotrče, nemá s houbami ani s masem nic společného. Tyto dvě polévky nedělá dobrými nic jiného než to správné koření. Nedávno jsem ale musel změnit názor. Manželka se opravdu vytáhla. Ta dršťkovka z kotrče byla naprosto dokonalá, vyníikající. Snad bych i přísahal, že tu vynikající chuť udělal právě ten kotrč kadeřavý. Dobrou chuť, přátelé...


Mám tam v šumavském hvozdu místo, kam již řadu let jezdím pozorovat jelení říji. Je to naprosto úžasná a neopakovatelná událost. Jelení troubí na lesy, já si přitom v duchu zpívám - kdo to byl, cikán, černý cikán a už se těším až usednu v té staré nefalšované horské hospůdce na jedno, dvě, tří, pět, deset, točené. A věřte nebo nevěřte, vždy dostanu obrovskou chuť na utopence, kterého umí udělat jen tamější hospodská. Ta už ví, že bez pořádné feferonky bych jí ho vrátil. Dobrou chuť Václave. Včera jsem měl svátek a tak jsem si to na Šumavě s přáteli hodně užil. Děkuji kamarádky a kamarádi.

Věděl jsem, že ten pacholek je tam někde blízko přede mnou. Zalehl jsem do polohy ležícího střelce a pomalu se začal plazit. A pak, že vojenská základní služba byla k ničemu. Nebyla! Najednou cítím, že jsem prsty sáhnul do hovna. Věřte, že to není vůbec nic příjemného. Očíčkem kouknu a co nevidím. Hovno to není jsou to tři kotrče vedle sebe. Stal jsem se šťastným nálezcem. Posléze jsem si jednoho odnesl domu, to bylo před čtrnácti dny, a toho druhého včera. Třetí byl malilinko okousán od zvěře a toho jsem tam nechal jako poděkování matičce přírodě, ale po pravdě řečeno doufám, že ten dar se v příštích letech rozroste v další příjemná překvapení a to i v kuchyni.

Václavek nastal čas aneb vynikající houba...

24. září 2013 v 18:34 | ....nesmí se to ale s ní moc přehánět. |  Houby
Václavka na talíři není vůbec špatná

Foto: Josef Střihavka

Právě teď je čas na sbírání václavek, protože po vydatných deštích se václavky objevily v hojném počtu. Sbíráme jen hlavičky mladých plodnic, protože nožičky jsou tuhé. Z václavek se dá připravit dobrá "dršťková" polévka, nebo václavkový guláš. Nejvíce se však zavařují do sladkokyselého nálevu. Nezapomeňte, že václavky jsou za syrova mírně jedovaté a proto je třeba dobrou tepelnou úpravou povařením, této vlastnosti je zbavit.

Dobré houbařské zážitky Vám přeje - Jostr -


Málo zážitků je v životě lidském krásnějších, příjemnějších, než toulání se podzimnním barevným hvozdem. A když navíc rostou houby, václavky, pobíhají kolem jeleni, divočáci a všechna ta zvěř? Boží ráj to v zemi české. V těchto okamžicích si vždy vzpomenu na své předky. A určitě nejsem sám. Co by asi za to dali, kdyby se mohli do těchto lesů alespoň na chvilku podívat. Věci tam nahoře se ale změnit nedají, že!?


...už troubějí! A my si je pojedeme prohlédnout, potěšit se tou nádherou. I houby budou. Co takhle sluky? Neseď za pecí, u televize a vyraž s námi.


Jelení říje začala a my si to na Šumavě, ale i v Beskydech heeeééézky užíváme. Nechcete se přidat? Spíme pod širákem, koukáme v noci na hvězdy, dišputujeme, jestli tam nahoře, někde, jsou také jeleni, houby, Matička příroda. Já si vždycky vzpomenu na ten chuchelský elektromobil. Je tam někde ve vesmíru starosta, který také tak vyhazuje naše peníze z oken???



XI/ Lom za Radotínem směrem na Cikánku

22. září 2013 v 22:57 | Zajímavé je, že pana Kolínského hodně lomy přitahovaly |  - - Karel Kolínský
Karel Kolínský - L.P. 1970

......

Korálovec ježatý aneb i nadále ho budeme pozorovat

22. září 2013 v 18:27 | Chuchelskému mykologickému klubu se dnes dařilo. Opět vyrazíme |  - - korálovec ježatý
Korálovec ježatý


Zatím nás nebylo mnoho, ale toulku hvozdem jsme si úžasně vychutnali. Hřibů smrkových i hnědých bylo všude plno a i nějaké bedly byly. Potkali jsme různé holubinky, vějířovce obrovské, čirůvky a konečně začaly i václavky. Všichni úžasle se kochali korálovcem ježatým. Z celé party houbařů ho nikdo ještě neviděl. To samo platilo i o šindelovníku severském, který je převzácný.

Nebude to dlouho trvat a houbařskou toulku spojenou s výukou fotografování si zopakujeme. To už bude v lese chladno, tak si v historickém trempském kempu uděláme oheń a něco i opečeme. Houbám a lesu zdar! Nazdar!!!

Poznámka: Korálovec - jedlový, bukový a ježatý mezi chráněné houby nepatří. Důvod je jednoduchý. Při poslední klasifikaci na ně mykologická komise a stát zapomněly!


Neděle, 29. září, 09,00 hodin, ČT 1, Polopatě....



Lanýž letní aneb ozdoba Chuchelského háje

21. září 2013 v 22:33 | V našem háji byl již několikrát mykology nalezen. Zkusíte štěstí i vy?! |  - - lanýž letní
Lanýž letní, houba chráněná státem pod hrozbou hodně vysoké pokuty


Lanýže letního jsem ještě neměl, bohužel, čest najít. Vypadá ale podobně jak ten na fotografii. Vnitřek, ta kresba, souhlasí, ale obal, kůžička, má takové ostny.

Už jste se s ním v Chuchelském háji někdo potkal? Roste stále na stejném plácku, ale který to je tak to oprvdu, ale opravdu, opět bohužel, nevím. Jestli se s ním potkáte, dejte prosím vědět. V žádném případě ho ale netrhejte. Pod obrovskou pokutou je chráněný. Pokochejte se a opatrně ho zakryjte, zamaskujte.

Lanýž na snímku byl nalezen v Předšumaví. Dodnes ho odborníci nedokázali určit.



75. výročí mobilizace 1938 - 2013

21. září 2013 v 20:07 | Chucheláci se svýmí dřevěnými kufry táhli do boje za demokracii |  Nové časy
Chuchelští muži v boji

(V našich dvou obcích Malé a Velké se mnohé událo. Jak v dávné historii, tak i v té novější, ale stále se něco nového, zajímavého, děje i v tyto dny. Pište a posílejte fotografie do tohoto blogu. Jsme tady jen pro vás. Zajděte a zaklepejte v noci na mé rozvícené okénko... Václav.)


Mladí muži z Chuchle a okolí při odvodu. Pravděpodobně se jedná o Zbraslav. Poznalo by se to podle té nohy na fasádě. Snímek byl pořízen, s velkou pravděpodobností, koncem dvacátých let minulého století. Dnes by těm nastupujícím vojákům bylo 104 let. V horní řadě vpravo Karel Burle. (Zajímavé je, že podobnou fotografii mám i já, jeho syn. S kamarády stojíme před hostincem U Holečků a už nejsme také moc střízliví.)


Karel Burle (sedící první zleva) na základní vojenské službě. Jak je vidět na snímku, tak v době pořízení fotografie to kluci měli již jen za pár, za třicet dnů. Netrvalo dlouho a všichni se opět zanedlouho sešli při mobilizaci...


(Karel Burle po pravé ruce má toho vojáčka v bílém).

Nebudu tady psát úvahu o významu mobilizace v roce 1938.
Jenom připomenu jednu událost z naší rodiny.
Máte i vy vzpomínky? Tak pište a posílejte do tohoto chuchelského blogu.

KAREL BURLE, dělník, technik, kontrolor a velký muzikant, učitel hudby, hudební skladatel, kapelník, varhaník ve sliveneckém a chuchelském kostele, nastoupil s dřevěným kufírkem mezi prvními. Ještě se nestačil ani zasmát, rozplakat, a už uháněl vlakem na jižní Slovensko poblíž Lučence. Tam se s kamarády spolubojovníky zakopal u maďarské hranice. Na čáru to chlapi měli několik metrů. Každým dnem se dal očekávat útok. Netrvalo dlouho a kulomety spustily svoje písně...

Karel byl dobře na válku připraven. Vždyť jeho otec Václav, truhlář a také kapelník, prošel za I. světové ruskou frontou. To je ale na jiné zajímavé povídání. Vrátil se až v roce 1922 jako člen bolševické strany Ruska. V naší rodině ještě existují dokumenty, kdy slivenečtí statkáři požadovali od úřadu, aby byl neprodleně oběšen!!! Děda jako muzikant a truhlář byl velice oblíben. Rovněž i on vyučil hudbě přemnoho zájemců. Opět na dlouhé vyprávění. Tragikomické je, že potomci těch sliveneckých statkářů se stali zapálenými funkcionáři komunistické strany Československa. Je třeba ještě něco dodávat? Snad ještě na vysvětlenou jediné. Ta udání mu nosil četník, který hrál v jeho kapele.

Vojáci se naskládali na ubikaci a byla jim děsná zima. Ještě všechno nefungovalo tak, jak by to podle předpisů mělo být. Jako malému chlapci mě ukazoval, jak, při té ukrutné zimě, se zahřívali. Lehli si na bok na podlahu a ruku dali na tělo kamaráda. Takto se naskládali jeden vedle druhého, aby se alespoň trochu zahřáli. Pak na povel, když se střidala stráž, to bylo každé dvě hodiny, se obrátili na druhý bok. Holt vojna je vojna a ta není nikdy kojná.

Hlídka na hranici najednou nevěřicně kouká, jak od Maďarska se z mlhy vynořuje chlap na kole s nůší na zádech. Byl to Slovák, pekař, který za hranici každý den vozil pečivo. Vyděšeně na vojáky pokřikuje, že Maďaři už jdou a je jich hodně a všichni mají zbraně.

Poplach a chlapi se přemisťují do vykopaných pozic, okopů. Čekají co bude dál. Slovenský pekař jim informací mnoho pomohl a několika klukům doslova, a do posledního písmene, zachránil život. Vojsko bylo na příchod nepřátel dobře a hlavně včas připraveno.

Z mlhy vystupoval dav zfanatizovaných šílenců. Maďaři se snažili vytvořit rojnici, ale to se jim moc nedařilo. Stale postupovali v houfu a to jim bylo následně osudné.

Z jednoho našeho okopu zaštěkal do vzduchu kulomet. Maďaři to opětovali zrůdnou palbou, která však neměla žádnou účinnost. Naše vojsko bylo dobře a příkladně zakopáno.

Pak následoval koncert československých zbraní. Kulometná hnízda rozehrála lidovou hudbu, přes operetu, operu až po smutné traufmarše. Netrvalo to dlouho a bylo vykonáno, co vykonáno být muselo. Na straně obránců několik zraněných, na straně nepřátel několik mrtvých. To slůvko několik je velice důležité. Velitelé masakr nechtěli, tak palba z československých karabin a kulometů byla jen pro výstrahu. bohužel některé kulky si na staně Ma´darů našly svůj cíl. Od té doby se již Maďaři na nic nezmohli.

A jak to pokračovalo, skončilo, tak to už je známá kapitola našich dějin. S pláčem naši chlapi opouštěli hranice po celé čáře Československa. -vb-


Tato koláž, která je jedním výtvorem z mnoha, se v době mobilizace rozdávala, nebo mohla být i zakoupena. Podobné fotografie, koláže, obrazy, tehdá nechyběly v žádné rodině. Bohužel, v době okupace je ze strachu lidé oprávněně zničili. Nikdy nikdo nevěděl, co se během příštích dnů, ba doslova hodin, může stát. Nejhorší situace nastala, když byl hrdiny usmrcen nenáviděný protektor. Má rodina jí i s jinými památkami ukryla. Byla zabalena do velkého praporu naší republiky - modra, červená a bílá.

VZPOMÍNKA NA KVĚTNOVÉ POVSTÁNÍ V ROCE 1945

K aleji do Lochkova má naše rodina i osobní příběh. Vrcholilo květnové povstání, 1945, a můj otec, s panem Příhodou, statkářem a starostou, dostal za úkol prozkoumat prostor kolem aleje až do Lochkova. "Velení" potřebovalo znát bojovou situaci v tomto prostoru.

Když se dva kamarádi ve zbrani vraceli od Lochkova, tak najednou se ozvalo halt!!! Zpoza stromu vystoupili dva vojáci wermachtu. Ještě štěstí, že to nebyli SS, nebo dokonce hoši z Gestapa.

Pan Příhoda měl karabinu a můj otec pistoli, kterou mu opatřil jeho bratr, který byl u pražské policie. Oba si uvědomili, že je to jejich konec. Vojáci je odvedli do blízké chaty. Následoval výslech. Bohudík armáda byla armáda, a tak nedošlo na žádné bití.

Netrvalo dlouho a Němci odešli. Zůstal tam, s našími bojovníky, jenom jeden voják. Otec viděl na zdi housle a lámanou němčinou požádal vojáka, zda by si nemohl zahrát. Němec, jak se později ukázalo Rakušan z Vídně, byl unešen. Zanedlouho vstal, otci housle odebral a vyprovodil oba kamarády ze světnice. Rukou jim ukázal ať rychle zmizí. Chlapi tušili, že to do nich zezadu z automatu napere. Z ničeho nic zařval halt a rukou je přivolal k sobě. Odešel do chaty a v ruce držel karabinu a pistoli. Podal jim je, zavřel dveře. Mužský se rychle odebrali do svých domovů.

To ale ještě nebyl konec. Každý příběh má své pokračování, ale o tom zase někdy příště. Jenom dodám, že když se fašisté znovu vrátili do obce, tak garda, která nechala zbraně a munici na pódiu, v hospodě U Holečků, utekla. Můj děda, Josef Bejlek, byl, místo nich, postaven ke zdi. Ale jak jsem napsal výše. to už je na jiné povídání. Stejně jako, když chlapi, z naší rodiny z Lahoviček, se ukrývali před jednotkami SS v hnojišti. A to jim zachránilo život.

Můj chuchelský děda byl povoláním obchodník a především sadař. Patřili mu všechny ty aleje kolem obce, včetně toho převelikého sadu nad Radotínem, kde dnes vše zničeno, ve stráni vodárna a tunely dálnice. Opět na další velké povídání, které si nechám nechám na někdy jindy...




POZVÁNKA na úžasný koncert

21. září 2013 v 17:51 | Podobných akcí mnoho není a poděkování patří organizátorům |  Aktuality

Keltská skupina CAIN DA BRETH

opět v kostele sv. Jana Nepomuckého ve Velké Chuchli
s koncertem
"V ZÁŘIVÝCH BARVÁCH PODZIMU"
dne 13. 10. 2013 od 15.00 hodin.
Vstupné 1 svíčka.

Modřín byl ozdobou, ale jeho čas se naplnil

21. září 2013 v 11:15 | Netušil jsem, že v naší obci máme tak vynikající dřevorubce. Občany, kteří stromům a keřům rozumí. |  Stromy NEKÁCÍME!!!
Pod touto rubrikou - Stromy nekácíme - najdete mnohé o chuchelských stromech, dřevinách. Do této rubriky, jako i do ostatních, můžete přispívat i vy!


Vidíte ten strom uprostřed snímku? Tak o ten jde. Když se pozorně zadíváte, tak na něm uvidíte přivázaného chlapa...

Stromy nekácíme! Nastanou však okamžiky, kdy Matička příroda rozhodne jinak. A pak je na machrech, jak se s tím vypořádají.

Ten modřín bude mít hodně desítek let. Nevíte někdo jak je stár? Nebezpečně se za ta léta vytáhl a nejvíce ohrožuje místní úřad. Nedávno se obcí přehnal vichr a strom dostal v horní části pořádně na frak. Nezbylo nic jiného než, z důvodu bezpečnosti, ho zkrátit. Možná - to ale ať rozhodnou odborníci - by bylo lépe ho odstranit.

Okolojdoucí se zalíbeně dívali na koncert dvou odborníků. Jeden vysoko na modřínu usilovně pracoval a druhý ho zajišťoval ze země. Práce těžká a nebezpečná jim ale docela šla rychle od ruky. Nejvíce se nadřela majitelka zahrady, která ten nepořádek musela po dvou chlapech neustále uklízet. Podařilo se. Vysadíme za ten modřín jiný? Nebyl by to špatný nápad a nemusel by být jediný....

** ** ** ** **


V Malé i Velké, ale i v okolí našich milovaných obcí, se stále něco děje. Pro tento blog hledáme dopisovatele, spolupracovníky, fotografy apod. Stačí zavolat, nebo v noci zaklepat na mé rozvícené okénko pod tou stoletou lípou. Moc se na vás těším. A nemusíte mít prázdné ruce. (Fotografie je výřezem. Originál byl oceněn fa Olympus!)

"Kompenzace by se měla použít spravedlivě" Jiří Kodet

20. září 2013 v 21:49 | Jedná se o článek Jiřího Kodeta, který byl uveřejněn v 17. čísle Chucheláci trochu jinak |  - - vše o dopravě
Já Václav Burle s tímto názorem souhlasím. O hluku ale musí rozhodnout odborníci. Nesmí se stát, aby se něco postavilo a následně se zjistilo, že se nic, naprosto nic, nezměnilo. Nebo, nedej Bože, to bylo ještě horší.


Začátkem letošního roku jsem apeloval na vedení MČ ohledně způsobu využití kompenzace od realizační firmy výstavby Hornbachu, tedy od firmy Inter Cora ohledně ochrany území nejvíce postiženého výstavbou. Připomínkoval jsem nutnost účinné ochrany před nežádoucími vlivy budoucí stavby a následné zvýšené dopravní zátěže a tím i smogem, prostě před zhoršením životního prostředí.

Starosta M. Melichar moje připomínky vyslyšel, tak snad svoje slovo dodrží. Na dubnové schůzce výboru dopravy a bezpečnosti oznámil členům výboru, že jedná o instalaci mobilních montovaných protihlukových stěn oboustranně pohlcující hluk. Na takové mobilní stěny není potřeba stavební povolení, a tak by v nedaleké době mohly být instalovány podél Strakonické v úseku od nejseverněji stojícího domu v ulici U Křižovatky včetně nutného přesahu až po ostrůvek v křižovatce Strakonická x Dostihová. Jedná se o úsek 164 bm při výšce stěny 5 m a cenová nabídka od firmy Velox činí včetně tlumiče nárazu 4,8 mil. Na takovéto odhlučnění, které by pomohlo velké části Chuchle, by tedy stačila zhruba polovina z kompenzace od Inter Cory převyšující 10 mil. Kč. Podle firmy DIPRO je potřeba věnovat této křižovatce při realizaci stěn zvýšenou pozornost, protože vyústění do Dostihové tvoří podle slov jednatele DIPRO tzv. "hlukový trychtýř" nesoucí hluk do značné části Chuchle. Podle nich je potřeba počítat při kontrolním měření hluku v součtu i s hlukem ze železnice. Další protihlukové a zároveň stavbu oddělující stěny podle podmínek MČ vybuduje investor stavby v celé šířce území od ulice Mezichuchelská až ke Strakonické.

Tak věřme, že kompenzace ve výši více jak deset milionů neztratí smysl významu slova a bude použita na vyvážení stavbou zhoršeného životního prostředí ve Velké Chuchli, především v nejbližším okolí budoucí stavby.
Jiří Kodet

Poznámka: Světová technika, vynálezy, se ženou stále kupředu. Dnes již není nutné stavět mnohametrové protihlukové stěny. Člověče div se, ale stačí doslova několik desítek centimetrů - 60! Z pohledu dneška ty vysoké stěny kolem Mezichuchelské nebyly vůbec potřeba. Stačilo ty nové položit u kolejí a bylo vystaráno...

Diskutujeme: Hluk ze Strakonické a z železnice zatím vypadá tak, že trpí i obyvatelé na Hvězdárně a na Mrázovce. Dokonce, od vybudování protihlukových stěn na Mezichuchelské, je na Mrazovce situace horší než před jejich výstavbou. Pravděpodobně se zvuk od stěny odráží a míří do rodinných domků. (Zpracováno na základě rozhovorů s chuchelskými občany. - vb -)