Lahovice a Lahovičky. Proč se to stále plete?

2. května 2013 v 22:42 |  Glosa
Snad si to po těchto řádcích již zapamatujeme

Dnes jsme obdrželi Región. Na jeho stránce je i pozvánka na pietní setkání u příležitosti květnové revoluce v roce 1945. Všichni jsou zváni k památníku do Lahovic. Ale on není v Lahovicích, ale v Lahovičkách.

Od Prahy jsou nejdříve Lahovičky a za mostem Lahovice!!! Ono se to stále plete...

V textu jsem byl zaujat faktem, že pietní akt se koná ve večerních hodinách. A to je naprosto správné. Nechápu, proč v naší obci se vše odehraje dopoledne. Všichni jsou v práci, a tak to bude pouze záležitost základní školy. Není to chyba? Je to, pane starosto, vážení zastupitelé, opravdu správné?

Opravdu jste přesvědčení, že tento způsob piety je oprávněný? Je důstojný? Nemáte také pocit, že sem něco nepatří? Víte vůbec, že nedaleko je další převeliké pohřebiště našich dávných předků?

Poznámka: V posledním čísle chuchelského zpravodaje se, na jedné z posledních stran, píše o tragédii na mostě přes Berounku. Připravujeme se na pietní vzpomínku na tuto hrůznou událost v květnu roku 1945. Zařazení článku na závěr zpravodaje, také o něčem svědčí. Nepatřila tato vzpomínka od - pk - na první stranu? Jenom se snažím uvěřit, že to nebyl, od redakční rady, úmysl, ale pouze zařádil novinářský šotek. I to ale jednoznačně svědčí o tom, jak si umíme vážit našich hrdinů, občanů...

V článku chybí jedna důležitá informace. Bojovníci na barikádě, na mostě přes Berounku, by si svojí povinnost hrdinů splnili až do smutného konce. Neočekávali ale, jak jednotky SS dokážou být zběsilé. Esesáci nahnali před své tanky občany Lahovic a nedali jim šanci uniknout. Střílejte do svých sousedů, sousedek, rodiny. Vše se odehrálo během několika minut. -vb-

Vzpomínka I: V Lahovičkách naše rodina měla příbuzné. Strýc byl italský legionář a jeho zeť prošel, za první republiky, vojenskou službou. Pouze ale chytrost jejich žen, jim zachránila život.

Když odcházeli, s pláčem, z barikády ke své rodině, tak netušili, co se zanedlouho v Lahovičkách odehraje za zvěrstva.

Josefa a Jaruška ale nezaváhaly a své mužské strčily do hnojiště. Připravily tam pro ně dobře zamaskovaný a především smradlavý úkryt. Esesáci vtrhli do domu, všechno zpřeházeli, prohlédli, ale bohudík mužský nenašli. Je třeba ještě něco dodávat?

Vzpomínka II: K aleji do Lochkova má naše rodina i osobní příběh. Vrcholilo květnové povstání, 1945, a můj otec, s panem Příhodou, statkářem, dostal za úkol prozkoumat prostor kolem aleje až do Lochkova. "Velení" potřebovalo znát bojovou situaci v tomto prostou.

Když se dva kamarádi ve zbrani vraceli od Lochkova, tak najednou se ozvalo halt!!! Zpoza stromu vystoupili dva vojáci wermachtu. Ještě štěstí, že to nebyli SS, nebo dokonce hoši z Gestapa.

Pan Příhoda měl karabinu a můj otec pistoli, kterou mu opatřil jeho bratr, který byl u pražské policie. Oba si uvědomili, že je to jejich konec. Vojáci je odvedli do blízké chaty. Následoval výslech. Bohudík armáda byla armáda, a tak nedošlo ani na žádné bití.

Netrvalo dlouho a Němci odešli. Zůstal tam, s našími bojovníky, jenom jeden voják. Otec viděl na zdi housle a lámanou němčinou požádal vojáka, zda by si nemohl zahrát. Němec, jak se později ukázalo Rakušan z Vídně, byl unešen. Zanedlouho vstal, otci housle odebral a vyprovodil oba kamarády ze světnice. Rukou jim ukázal ať rychle zmizí. Chlapi tušili, že to do nich zezadu z automatu napere. Z ničeho nic zařval halt a rukou je přivolal k sobě. Odešel do chaty a v ruce držel karabinu a pistoli. Podal jim je, zavřel dveře. Mužský se rychle odebrali do svých domovů.

To ale ještě nebyl konec. Každý příběh má své pokračování, ale o tom zase někdy příště. Jenom dodám, že když se fašisté znovu vrátili do obce, tak garda, která nechala zbraně a munici na pódiu, v hospodě U Holečků, utekla. Můj děda, Josef Bejlek, byl, místo nich, postaven ke zdi. Ale jak jsem napsal výše. to už je na jiné povídání. Stejně jako, když chlapi, z naší rodiny z Lahoviček, se ukrývali, před jednotkami SS, zahrabání ve hnojišti.

Závěr: následuje v komentářích.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Závěr | 2. května 2013 v 23:55 | Reagovat

Poslední chuchelský zpravodaj měl být plný podobných příběhů. Pamětnící odchází a mladí lidé již o této hrůzné době nevědí vůbec nic. A to je jednoznačně špatně. V redakční radě zpravodaje si také musí uvědomit, že do naší obce přišlo a stále přichází mnoho nových rodin. I ony by měly vědět vše o historii Malé a Velké Chuchle. Nebo snad máte jiný názor?

2 chuchle.blog.cz | 3. května 2013 v 0:06 | Reagovat

Také máte podobnou vzpomínku na květnové události? Neváhejtge a napište sem do komentářů. Já to následně přetáhnu do článku.

Fotografie z květnových dnů, ale i z války pošlete na burle@seznam.cz.

3 T. Hromádka | 3. května 2013 v 12:49 | Reagovat

No já mám originál fotky z pětačtyřicátého.

Jinak o Chuchli se zájemci nejvíce dozví z publikace, která je stále k dostání na chuchelské radnici. Je to zatím nejobsáhlejší zpracování celého tématu včetně období 1939 - 1945. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama