Květen 2013

Vzpomínková výstava prof. Karla Kolínského

30. května 2013 v 15:48 | Udělejme si procházku přes Chuchelský háj do Holyně a pokochejme se obrazy s okolí naší milované vesničky |  - - Karel Kolínský
Vzpomínková výstava v kapli sv. Jana Křtitele v Praze - Holyni
Profesor Karel Kolínský : Krajiny
1. - 30. 6. 2013

22. 6. 2013 v průběhu Svatojánské pouti promluví historik prof. PhDr. Tomáš Vlček CSc
Akademický malíř prof. Karel Kolínský (1902 - 1995) žil od roku 1930 ve Velké Chuchli. Po studiích na AVU (studoval u J. Loukoty nebo J. Štursy), vyučoval na Ped. F. UK, na gymnáziu a v LŠU. Věnoval se především krajinomalbě. Náměty hledal v okolí Chuchle, Hlubočep, Lochkova, ale také Slivence, Holyně a Prokopského údolí. Během svého života uspořádal několik samostatných výstav (např. v Praze, Rokytnici, Rychnově nad Kněžnou). Pro holyňskou výstavu připravily jeho dcery - paní Jiřina a Jana Kolínských obrazy, které pamětníkům připomenou místa z našeho okolí, proměněná mnohdy působením času.

Pokácený jírovec - TAK TOHLE BUDE BOMBA - u kapličky

28. května 2013 v 23:36 | Dostali jsme dvě staré fotografie jírovce, který byl nedávno pokácen
Dočkáme se konečně odpovědi, proč byl pokácen jírovec u kapličky v Malé Chuchli...

Šraňky v Malé Chuchli

28. května 2013 v 23:24 | Dostali jsme na blog další velkou várku starých fotografií. Budeme je postupně uveřejńovat. Děkujeme! Posílejte další a pište... |  fotografie
Chuchle blog děláme jen pro vás a děláme ho rádi. Posílejte nejen staré fotografie a napište nám k nim vše co na nich vidíte, co o nich víte. Přivítáme i tu nejtitěrnější informaci. Neděláme to pro sebe, děláme to pro vás, pro další generace. Tak ať to nějak vypadá...


V titulku je naprosto správně napsáno šraňky. Tehdá se jim určitě závory neříkalo. Dnes již neexistují a to bude i důvodem, že zanedlouho zde dojde k hrůznému, ale naprosto zbytečnému neštěstí. Také jste si všimli co lidí si tady přes koleje zkracuje cestu. Jedná se zejména o vysokoškolské studenty. Dá se tomu nějak zabránit?

A/ Žákův lom aneb nyní máme šanci ho uvést do původního stavu

26. května 2013 v 20:38 | Využije obecní úřad této možnosti, nebo mu je to jedno? |  CAUSA Žákův lom
Čekáme na odpověď od zastupitelů a pana starosty!!! (To A před titulkem znamená, že součastí tohoto článku je anketa. Klikněte dole na komentáře a jste na ní...)

Bývával to zde ráj na chuchelské zemi. Nebylo kluka, který by zde neřádil a zejména nehledal zkameněliny. Tady mě dokonce jeden, z party, zachránil život, když jsem byl ze stěny, kamarády. vytažen s oprátkou na krku. To je ale jiný příběh. Nikdy jsem ho nevyprávěl ani rodíčům. Dostal bych od nich pořádný výprask...

To bylo ještě v dobách, kdy se hodně chodilo se školou cvičit, sportovat, sebevzdělávat se do okolní přírody. Vedle Žákova lomu jsme měli dvě, sice malá, ale krásná hřiště. S učitelkami jsme poznávali v okolí byliny, houby, brouky, zvířectvo. Napíši nyní větu, kterou jsem tady zveřejnil již několikrát - měli jsme krásné dětství.

Dnes v lomu a v okolí již řádí jenom divočáci. Co tady asi na skládce hledají. Vždyť jsou zde i jedy, chemie.

Pravdou je, že do něj vjíždějí i mamky s kočárkama a starší děcka mají v rukách kladívka.

Věřím, že i oni jednou napíší, že v lomu to bylo úžasné...

Na začátku šedesátých let, minulého století, zde vznikla svazarmovská střelnice. Prošly jí desítky kluků, ale i několik děvčat. My kluci jsme to později, při vykonávání základní vojenské služby, měli na vojenských střelnicích o hodně snadnější. Dokonce zde měla být zbudována chata, kde by byla klubovna. Po sametové revoluci se tento záměr oprášil, ale chatu by postavili skauti pro své potřeby. Škoda, že k tomu nedošlo.

Když se v obci začala budovat veřejná kanalizace, tak bylo domluveno, že zemina se bude deponovat, opakuji deponovat, do Žákova lomu. Jak tam ty hromady rostly, tak se přidával kdekdo a z deponie se stala i veřejná skládka. Jak šel čas, tak někdo na obci rozhodl, že to nebude deponie, ale naopak skládka na věčné časy. A to trvá dodnes. Bylo to zločinecké rozhodnutí. Nevíte, kdo to jmenovitě způsobil? Kdo na tomto šlendriánu, rozhodnutí, vydělal do vlastní kapsy?

Nyní máme velkou a asi poslední možnost to napravit a Žákův lom uvést do původního stavu. (Je někdo proti? Kdo je pro! Pište pod tento článek do komentářů...) Není již veřejným tajemstvím, že mezi Malou a Velkou postaví Hornbach svůj supermarket. Bude potřebovat přivést hodně zeminy na srovnání celého prostoru. Domnívám se, jsem přesvědčen, že by tam měl dovézt deponii ze Žákova lomu. Alespoň to by mohl pro naší milovanou obec udělat!!!

Nyní záleží jen na tom, jak se k tomuto návrhu postaví pan starosta a zastupitelé. A na nás je, abychom je k tomu "p ř i n u t i l i" !!!


Jinou fotografii Žákova lomu momentálně nemám. Pošlete a já jí zde uveřejním...

Choroš šupinatý

25. května 2013 v 19:29 | Mnozí houbaři tvrdí, že šupinatý je vynikající... |  - - choroš šupinatý
Je to krasavec. Je radost ho v růstu pozorovat

V Chuchelském háji je jedno místo, kde se každé jaro vyskytuje několik převelikých kusů. Choroš šupinatý je jedlý. Nejlépe je si z něj udělat guláš. Po zkušenostech ale vím, že maso je lepší. Výborná houba pro přežití v přírodě. Nechybí v žádné příručce, která pojednává o přežití v lesích.


Vytváří různé tvary a pozná se na první pohled. Na povrchu klobouku má dobře viditelné šupiny. K jídlu se hodí pouze mladé kusy.

Kamejka modronachová

24. května 2013 v 22:47 | ...patří mezi rostlinné klenoty Chuchelského háje. |  - - kamejka modr.
Kamejka modronachová, ohrožená


Vstavač nachový v Chuchelském háji, s velkou pravděpodobností, nenajdeme, i když se, v nemnoha kusech, nachází nedaleko v Českém krasu. Všimněte si ale těch modrofialových kytiček. To je kamejka modronachová

Kamejka se v rámci České republiky nachází na nemnoha místech. To je také důvodem, proč je státem chráněná. V našem háji jsou místa, kde se jí poměrně dobře daří.
Na druhém snímku je ve společnosti kokoříku vonného, který rovněž patří mezi chráněné rostliny. Nedávno ho, v jednom místě, dosti poplenila divoká prasata.


Poměrně často můžeme kamejku modronachovou vidět i ve velikých plochách. Dokáže se rozrůst všemi směry. Její barva je ozdobou našich lesů.

Vraťme Chuchli alej. Nebuďme barbary

24. května 2013 v 20:11 | Na aleje poskytuje dotace i Evropská unie. Všude se vysazují, jenom my stále spíme |  - hlohy na Staroch.
Cestička k domovu známě se vine
hezčí je krásnější, než všechny jiné

Už je to moc dávno, co jsme chodili Stalinovou, potom Fučíkovou, před tím ještě Hitlerovou, den za dnem, rok za rokem, do chuchelské školy.

Všude se to zelenalo a ulice byla plná vonícího kvítí. To bylo ještě v čase, kdy potok byl kouzelným vesnickým bublajícím, šveholícím krasavcem a ne rychle ubíhající stokou. Jak jsme ho milovali k našim dětským hrátkám.

Z pekárny to vonělo po celé ulici a paní Guttmannová, v papírnictví, připravovala vše, co dítkám nesmělo chybět ve školních škamnách. Těšívali jsme se až půjdeme zpět k domovu, jak zaskočíme do cukrárny pro nějakou tu dobrotu. Ale co si budeme povídat. Všechna děcka na ty úžasné smyslové zážitky měla moc hluboko do kapsy.

Ulici lemovala alej hlohů. Těch několik stromů, které tam ještě do dnešních dnů zůstaly, odhaduji na více než sto let. Na jaře rozkvetly do krásy, aby se později chlubily červenými plody. To ale byla krása...

Nevíme, jak se to stalo, ale více než polovina hlohů byla, z neznámého důvodu, poražena. Proč asi? Kdo byl ten pachatel? Není již čas alej dovysázet a vrátit obci původní vesnický vzhled?

Na straně jedné alej hlohů, na straně druhé alej ovocných stromů. Kde jim je konec?!

Jako žáčci jsme je museli na podzim očesat a ovoce odnést do školní kuchyně. Tam se proměnilo v úžasnou pochoutku. A co bylo legrace, když se klátily ty ohromné ořešáky. A kam ořechy přišly. No samozřejmě opět do školní kuchyně.

Potom se svět zbláznil a všechny ty ovocné stromy padly k zemi. Následně se vysadila líska z daleké ciziny. Je to plivnutí do tváře našich předků.

U školy, tam jak je dnes přechod přes silnici, stávaly přenádherné hrušně. Na ty hrušky se těšil každý z nás. Byly žluťoučké a velice chutné. Jenom bylo obtížné se na ně dostat. Každá spadlá rovněž skončila v našem žaludku.

Jednou - a není to zas tak dávno - se odporoučela k zemi. Také ona byla pokácena. A důvod? Spadlé plody neměl kdo uklízet. To už byla doba, kdy se nekradly ani třešně z okolních třešňovek. Děcka si raději je bezpracně koupila v obchodě....

Pojďme a dosaďme ty hlohy?!

Poznámka: podobný článek ZDE !!!

HÁDANKA - víte co je to za bylinu?

22. května 2013 v 22:52
Ještě včera jsem nevěděl, že tato úžasná a státem chráněná rostlina v našem háji roste. Vyskytuje se na takovém malém, neviditelném, místě. Pouze náhoda přivede do její blízkosti člověka.

Je to bezesporu krásná rostlina, ale věřte nebo nevěřte, dokáže být, pro lidské plémě, ale i les, velice nebezpečná. (...dokončení, až někdo z vás odpoví na hádanku - která pak to je?)

Nejdříve napište, co to je za ptáka...

21. května 2013 v 18:28 | ...a pak bude následovat text! |  - - krkavec velký
Kdo odpoví jako první, dostane dárek...

Jestli hned, na první mrknutí oka, poznáš, o kterého se jedná, tak jsi velký milovník, přítel, přírody.


V opačném případě, když nepoznáš vůbec nic, tak je třeba začít se s námi toulat hvozdy, přes louky, lesy, pole, kolem řek a potoků.

Byl to dnes, v Chuchelském háji, velký zážitek. Pro takové chvíle stojí žít. Jdeme po lesní cestě a najednou, na okraji paseky, vidíme, nedaleko na stromě, obrovitého černého ptáka. Za okamžik máme jasno - krkavec velký.

Musel o nás vědět, ale nic si z nás nedělal. Klofanem si neustále převracel peří, brka. Předváděl se, pro nás až k zbláznění. Záívěrky cvakaly o sto šest, ale bylo nám jasné, že ani jeden slušný snímek neuděláme. A také neudělali.

Slunce svítilo od něho k nám, a tak jsme fotografovali proti tomu obrovitému žhnoucímu kotouči na obloze. To se udělat nedalo. Tak jsme jen tak stáli a v úžasu se dobře s krkavcem bavili. Po několika dlouhých minutách předvádění, čištění, již nás měl dost. Zvedl se a bez hlesu nás opustil. (Snímek je z jiné doby...)

Vemeník dvoulistý další orchidej z našeho milovaného háje

21. května 2013 v 17:36 | Kdo vemeníka uvidí poprvé je nadšen. Na první pohled je to krasavec
Vemeník dvoulistý

(V článku o okrotici bílé jsem napsal, že v Chuchelském háji se vyskytují dvě orchideje. Později jsem si vzpomenul na třetí - vemeník dvoulistý...)

Už jsou to dva roky nazpátek, kdy jsem se s ním, poprvé a také naposled, v háji potkal. Za nedlouho však udeřilo sucho a na okraji vyšlapané stezky se mu moc dobře nedařilo. Ale i tak splnil svojí povinnost. Vytáhl se, obalil se květy, a odešel do nebe.
Neměl někdo z vás také podobné štěstíčko?



V Chuchelském háji se vemeník dvoulistý vyskytuje pravděpodobně velice zřídka. Ale o cca patnáct kilometrů jihozápadně je jich v dubohabrovém lese téměř sto. Nic nebraní tedy tomu, aby, i v našem háji, se jednou objevil ve větším množství.